Potenciálně negativní dopad výstavby větrných elektráren (dále jen VtE) na cestovní ruch a rozvoj daného území patří dlouhodobě k častým argumentům odpůrců větrné energetiky a je rovněž používán v argumentaci při zamítání projektů místními úřady či politiky. Na tento problém se v posledních letech zaměřilo mnoho výzkumů v různých zemích Evropy, USA, Číně i jinde (viz rešeršní studie Liburd a kol., 2024). Výzkum vlivu VtE na míru turistického ruchu (vyjádřenou například počtem ubytovacích kapacit, počtem přenocování v dané lokalitě či pomocí ekonomických ukazatelů jako výdaje turistů či obrat v sektoru pohostinství) je spojen s problémem validity měření. Je velice obtížné měřit a analyzovat přímý dopad výstavby VtE na rozvoj cestovního ruchu představujícího komplexní sektor ovlivňovaný širokým spektrem vnějších i vnitřních faktorů (sociální situace v daném státě, růst cen a kupní síla obyvatelstva, rozšířená nabídka možností cestovat do zahraničí, nabídka turistických atrakcí, aktivit a kvalita služeb v regionech, sezónní výkyvy počasí, marketingová propagace regionů, módní trendy, atd.), přičemž tyto faktory se vyvíjí nezávisle na rozvoji větrné energetiky v konkrétních státech a regionech. Možným způsobem výzkumu se tak jeví pouze nepřímé měření vlivu VtE na rozvoj turismu formou dotazníkových šetření či rozhovorů s aktuálními či potenciálními turisty či návštěvníky, formou šetření se zástupci podnikatelských subjektů v oblasti cestovního ruchu a přidružených služeb, atd

Většina zahraničních studií tak zkoumala, jak turisté a návštěvníci vnímají VtE v krajině a zda jejich přítomnost má (případně by měla) negativní vliv na rozhodování o výběru místa trávení dovolené, spokojenost s pobytem a budoucí návštěvy lokality. Ačkoliv se výsledky studií do určité míry liší v míře akceptace VtE z perspektivy turistů s ohledem na specifika daného regionu či konkrétního typu krajiny, kde byl prováděn výzkum, obecně lze konstatovat, že negativních dopadů na turistický ruch se obávají spíše místní obyvatelé a zástupci podnikatelských subjektů, ale na rozhodování a spokojenost turistů s pobytem v místě nemá přítomnost větrných elektráren signifikantní vliv. Turistů, kteří připouští, že by přítomnost větrných elektráren negativně ovlivnila jejich rozhodování navštívit daný region je výrazná menšina. I tyto názory je ovšem třeba vnímat jako hypotetické a reálná změna chování je diskutabilní. Více negativně jsou částí turistů vnímány tzv. offshore větrné parky, které se nachází v blízkosti pobřeží a turisticky atraktivních pláží (viz např. Machado a kol., 2023) nebo větrné elektrárny, které by měly být potenciálně vystavěné v zcela nedotčené přírodní krajině (např. studie z Islandu – Sæþórsdóttir a kol., 2018). Naopak studie z turisticky exponovaných regionů Jižní Evropy (Španělsko, Portugalsko, viz např. Silva a Delicado, 2017, LópezMartínez, 2023) či rakouských a německých Alp (Jiricka-Pürrer a kol., 2019, Brudermann a kol., 2019) potvrdily vysokou míru akceptace VtE ze strany turistů. V Česku se nenachází zcela nedotčená krajinu v takovém rozsahu jako např. v severských státech (Island, Norsko), ale určité části území lze za nedotčenou krajinu považovat (např. Šumava, Krkonoše, aj..). Tato území jsou však legislativně chráněna (jako Národní parky, CHKO a pod.) a výstavba VtE v nich nepřipadá v úvahu. Uskutečněné či plánované projekty VtE se proto nacházejí maximálně na hranicích těchto přírodních oblastí, v lokalitách, které jsou již většinou významně ovlivněné lidskou činností (dopravní infrastruktura, elektrické vedení, zemědělství, atd.).

Většina studií (např. Westerberg a kol., 2015, Bidwell, 2023) se také shoduje v závěru, že vnímání větrných elektráren není ovlivněno pouze vizuálním dopadem na krajinu, ale významně také tím, jak lidé vnímají pozitivní přínosy VtE ve vztahu ke klimatickým změnám a energetické udržitelnosti a nezávislosti. Stejně jako v případě místních obyvatel se projevuje také u turistů a návštěvníků efekt tzv. familiarizace, tedy že po uvedení elektráren do provozu v průběhu času významně roste pozitivní vnímání, a naopak klesá podíl těch, kteří je vnímají negativně.

Frantál a Kunc (2011) provedli srovnávací výzkum vnímání a postojů turistů a podnikatelů v cestovním ruchu k větrným elektrárnám v lokalitách v okolí vodní nádrže Slezská Harta (v té době byl plánován projekt výstavby VtE v katastru obce Leskovec nad Moravicí) a v okolí vodní nádrže Přísečnice v Krušných Horách (kde se nacházel v té době největší větrný park v Česku). Výzkum zjistil, že turisté vnímají VtE výrazně pozitivněji než jiné antropogenní objekty v krajině (průmyslové stavby, vysílače mobilních operátorů, stožáry vysokonapěťového vedení, atd.) a že pro velkou většinu turistů (více než 90 %) nemá přítomnost VtE v krajině vliv na výběr destinace a její příští návštěvy. Tato studie potvrzuje výsledky většiny zahraničních výzkumů, že negativního dopadu na turismus se obávají spíše místní obyvatelé a zástupci podnikatelů, ale na rozhodování a spokojenost turistů mají hlavní vliv příroda, zajímavá historie a kultura, nabídka turistických tras, cyklotras a obecně spektrum toho, co je možné v destinaci vidět a dělat, včetně kvality poskytovaných služeb.

Další konkrétní příklady existujících větrných elektráren z turisticky atraktivních oblastí v různých regionech Česka (např. Boží Dar, Klínovec či Kryštofovy Hamry v Krušných Horách, obec Petrovice v blízkosti Tiských Stěn/CHKO Labské Pískovce, Ostružná v Jeseníkách, aj.) indikují, že přítomnost VtE v krajině neovlivňuje negativně návštěvnost daných destinací, většině turistů elektrárny nevadí nebo je vnímají spíše pozitivně (jako vizuální atrakci při svých letních či zimních volnočasových aktivitách) a že míru spokojenosti s pobytem a rozhodování o budoucích cestách ovlivňují významně jiné faktory, které zmiňujeme výše v textu

Větrné elektrárny mohou být ve vztahu k cestovnímu ruchu vnímány a mediálně prezentovány jak negativně (jako stavby, které by měly odstrašovat potenciální turisty od návštěvy dané lokality – což výzkumy obecně nepotvrzují) - tak pozitivně jako:

• doplněk okolní krajiny, přinášející jí nový rozměr a hodnotu: větrníky představují jednak symbol čisté energie a udržitelnosti, v mnoha lokalitách se pro obyvatele i turisty staly novými orientačními body v krajině;
• objekty rozšiřující možnosti aktivit cestovního ruchu: pro významnou část návštěvníků1 představují vizuální atrakce, které mohou být zakomponovány v rámci turistických tras či cyklotras a v kombinaci s informačními tabulemi, návštěvnickými centry či jinými atrakcemi pro turisty sloužit jako cílové destinace pro výlety – jak dosvědčují příklady ze zahraničí, např. Hunsrücker Windweg v Německu, Santalahti nature path u města Kotka v jižním Finsku, větrný park v pohoří Har Gilboa v severním Izraeli, větrná elektrárna se zabudovanou rozhlednou „Eye of the Wind" na hoře Grouse u kanadského Vancouveru nebo tzv. Stetson Wind Snowmobile Ride park v Maine, USA.
• stavby přinášející obcím významný ekonomický příjem, který je možné využít mimo jiných investic (např. do místní infrastruktury) i na rozvoj cestovního ruchu a marketingovou propagaci lokality (informační tabule, cyklostezky, podpora kulturních či sportovních akcí, mediální propagace apod.).