1. Co je to infrazvuk a proč ho běžně bez problémů snášíme?

Infrazvuk je zvukové vlnění o velmi nízké frekvenci (pod 20 Hz), které lidské ucho běžně neslyší. Není to ale žádný toxický umělý vynález. Jde o naprosto přirozenou součást našeho prostředí - produkuje ho vítr, mořský příboj nebo bouřky. Z umělých zdrojů pak především doprava.

Zásadní je uvědomit si, že u zvuku nerozhoduje jen to, zda existuje, ale jaký má akustický tlak (sílu v decibelech). Z akademických měření (Kubica, VUT Brno) vyplývá, že uvnitř běžně jedoucího auta na dálnici jste vystaveni infrazvuku o síle 90 až 100 dB. Vaše tělo to přitom naprosto v klidu toleruje, aniž byste cítili jakoukoliv fyzickou újmu.

2. Důkaz z české praxe: Kde se infrazvuk reálně ztrácí?

Jak se šíří zvuk z větrné elektrárny v reálné krajině, ukazuje dlouhodobá praxe předního českého odborníka na akustiku Ing. Aleše Jirásky z Národní referenční laboratoře pro měření a posuzování hluku v komunálním prostředí, který se této problematice věnuje přes 20 let. Jeho tým detailně zmapoval šíření hluku mimo jiné u staršího typu turbíny Vestas V90.

Měření probíhala v tzv. nejhorším možném scénáři - přímo po směru větru, kdy vítr fouká od elektrárny směrem k pozorovateli a hluk by tak měl být nejvyšší. Výsledky z měřicích bodů (MM) ukázaly jasnou fyzikální realitu: V bodě MM1 (cca 100 m) a MM2 (cca 200 m) od stožáru je zvuk turbíny nad okolním pozadím logicky dominantní a zřetelný. Jakmile se ale přesuneme do bodů MM3 (cca 450 m) a MM4 (cca 550 m), hodnoty nízkofrekvenčního zvuku a infrazvuku z elektrárny strmě klesají a na grafech prakticky splývají s přirozeným hlukem pozadí. Znamená to, že už ve vzdálenosti 550 metrů je infrazvuk i ze starší turbíny v podstatě nerozeznatelný od běžného šumu samotného větru proudícího v krajině.

4. Švédská studie z Uppsaly: Šíří se infrazvuk desítky kilometrů?

Odpůrci nedávno začali masivně sdílet studii výzkumného týmu z Uppsalské univerzity (prof. Ken Mattsson a kol., publikováno v ScienceDirect). Vědci pomocí nového 3D softwaru zjistili, že nízkofrekvenční hluk z obřích turbín se šíří s menším útlumem, než se očekávalo, a je prokazatelně měřitelný i na vzdálenost přes 10 kilometrů.

Odpůrci z toho vyvodili děsivý závěr: "Infrazvuk zasáhne lidi kilometry daleko a všichni zemřou!"

Z fyzikálního hlediska má studie logiku - nízké frekvence mají obrovský dosah (proto spolu například velryby v oceánu dokážou komunikovat na stovky kilometrů). To, že supercitlivé armádní či univerzitní mikrofony dokážou akustickou stopu turbíny na 10 kilometrů změřit, ale absolutně neznamená, že je tento zvuk nebezpečný. Český seismograf také dokáže zaznamenat silné zemětřesení v Japonsku, ale naše domy kvůli tomu nepadají. Měřitelnost se nerovná škodlivost. Samotná studie pana profesora zdravotní rizika nijak neřešila. Zkoumala pouze fyzikální vlastnosti, ne zdravotní dopady!

V běžných odstupových vzdálenostech od VTE je tlak infrazvuku tak nepatrný, že ho lidské buňky nedokážou vůbec zaregistrovat.

5. Francouzský soud a jasné slovo SZÚ: Poškození zdraví, nebo „Nocebo efekt"?

Velký rozruch vyvolaly také zprávy z Francie (deník Le Figaro), kde soud ve Štrasburku uznal spojitost mezi zdravotními problémy obyvatelky a blízkostí větrného parku. Titulky hlásaly: „Soud dokázal, že větrníky ničí zdraví!" nebo „Na západě se od větrné energie odstupuje!"

Při detailním čtení rozsudku je ale realita odlišná: Soud vůbec nekonstatoval, že by fyzikální vlna infrazvuku poškozovala lidské tkáně nebo orgány. Odškodnění bylo přiznáno za chronický stres a silnou úzkost (ve francouzštině „angoisse"). Žena trpěla nespavostí ze samotné přítomnosti elektráren, které navíc stály pouhých 750 metrů od jejího domu a šlo o staré hlučné typy z roku 2009 s výrazným vizuálním blikáním. 

V medicíně se tomuto psychosomatickému jevu říká Nocebo efekt (temný bratr placeba). Pokud jste neustále na sítích přesvědčování, že vás větrník tajně ničí neviditelným zářením, váš mozek zareaguje silnou obrannou reakcí. Tělo začne produkovat stresový hormon kortizol. Následkem chronického stresu člověk skutečně hůře spí, má závratě a trpí úzkostí.

Tyto fyzické symptomy a utrpení lidí jsou stoprocentně reálné a nelze je nijak zlehčovat. Jejich spouštěčem však není fyzikální působení infrazvuku, nýbrž chronický stres ze ztráty komfortu a strach živený dezinformacemi.

Tento fakt pro české prostředí jednoznačně potvrdila i detailní studie Státního zdravotního ústavu (SZÚ), publikovaná v odborném časopise Hygiena (4/2023). SZÚ na základě analýzy desítek mezinárodních studií jasně konstatuje, že hladiny infrazvuku z větrných elektráren jsou v běžných vzdálenostech od obydlí hluboko pod prahem lidského vnímání a neexistuje spolehlivý vědecký důkaz, že by způsobovaly přímé fyziologické zdravotní účinky. Skutečným rizikem je podle SZÚ pouze samotné psychologické obtěžování (annoyance). Totéž potvrdil i rozsáhlý dvouletý finský vládní výzkum (VTT, 2020).

6. Přísné české limity a online ochrana

Zatímco ve Francii či Německu zákon často umožňuje výstavbu už 400 až 500 metrů od domů, v ČR jsme chráněni jedněmi z nejpřísnějších předpisů v Evropě. Nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve svém § 7 výslovně stanovuje přísné hygienické limity přímo pro infrazvuk a nízkofrekvenční hluk. I díky tomu se u nás odstupové vzdálenosti pohybují obvykle v rozmezí 600 až 1 000 metrů.

Aby měli občané absolutní jistotu a vyhnuli se zbytečnému stresu (Nocebo efektu), zakotvuje společnost COMPLEXA u svých projektů do plánovací smlouvy s obcí povinnost online monitoringu. Do obcí jsou instalovány špičkové měřicí stanice reportující v reálném čase celé spektrum zvuku od 0 Hz (infrazvuk) až po 20 000 Hz. V případě teoretického přiblížení se k limitu dokáže inteligentní systém elektrárnu okamžitě a automaticky utlumit.

Stejně tak se COMPLEXA zavázala k dodržování interního hlukového limitu v noci na úrovni 35 dB, tedy o 5 dB nižším, než je zákonný hygienický limit. Dále jsme pro minimalizaci dopadů zvolili minimální vzdálenost našich turbín od obydlí 1000 m, v odůvodněných výjimkách (profil terénu) 800 m.

Naše společnost NESOUHLASÍ s bližší instalací větrných elektráren než jsou výše uvedené vzdálenosti, neboť nechceme způsobovat lidem nepohodlí, na které poukazuje kauza pana Mause z Javoří.